Problémy 

Mít nemocného rodiče přináší řadu starostí. Možná toho musíš dělat doma víc, cítíš se sám a potřeboval bys od rodiče více pozornosti. Některé děti nemohou vyrůstat se svým rodičem, protože se o ně kvůli nemoci nemůže starat. Problémy doma se často projeví v tom, jak ti to jde ve škole. Nemůžeš předstírat, že je všechno v pořádku, když není - můžeš požádat o pomoc!

Škola

Cítíš se unavený, těžko se soustředíš, nemůžeš dokončit úkol nebo zadání, protože se děláš starosti o rodiče a jsi v myšlenkách doma? Možná jsi rozzlobený, stažený do sebe a nemůžeš se připojit k ostatním dětem. Každá škola má různé cesty, jak pomoci žákům, když mají v rodině potíže. Někdy pomůže individuální plán, jindy je potřeba opakovat jednu třídu.

Ve většině školách je psycholog nebo výchovný poradce, kterému můžeš říci, co se s tebou děje. Když nechceš mluvit s poradcem, co takhle domluvit se s učitelem nebo jiným dospělým ve škole? Pokud se obáváš, že by se informace o tobě dostaly k někomu dalšímu, upozorni je na to předem, budeš mít větší jistotu. Mohl by sis vzít na pomoc kamaráda.

Je těžké se připravovat do školy, psát úkoly, když jsou doma problémy. Mohl by ses připravovat chvilku po vyučování ve škole, zkus se na to zeptat. Některé organizace nabízejí zdarma doučování. Pokud nemáš důvěru mluvit s někým ve škole, zavolej na Linku bezpečí tel: 116 11. (piš, chatuj), tvoje sdělení zůstane v bezpečí, nikdo se nic nedozví.

Alkohol, drogy

Duševně nemocní často užívají alkohol a jiné návykové látky, aby si ulevili od příznaků onemocnění. Proč člověk pije alkohol (užívá drogy)?

  • aby necítil napětí, chce se uvolnit a odpočinout si
  • aby utekl od problémů
  • aby nebyl smutný, osamělý
  • aby lépe usnul
  • aby byl více odvážný

Alkohol může na chvíli ulevit, proto ho člověk užívá stále víc a víc, bez ohledu na to, jaké to bude mít následky. Pokud mu látka chybí, cítí se opravdu špatně - tak vzniká závislost. Návyková látka ale nakonec způsobí ještě větší smutek, podráždění a narušení spánku.

Užíváním alkoholu (drog) se duševní onemocnění pravděpodobně zhorší. Objeví se znovu příznaky nemoci. Léky, které nemocný užívá méně fungují a zhoršují se jejich vedlejší účinky. Možná sis všiml, že když tvůj rodič užívá alkohol, je víc mrzutý, dovede ho rozčílit sebemenší maličkost. Někteří lidé se pod vlivem alkoholu skoro změní v někoho jiného. Nedodržují sliby, nevšímají si dětí, neříkají pravdu - to je pro děti hodně těžké. Pokud to půjde, zkus si o tom ve vhodnou chvíli s rodičem promluvit. Závislost se dá léčit! Připrav si pro takové situace Krizový plán. I když se situace doma nezmění, nezapomeň pečovat o sebe (dělat věci, které tě baví, mít přátele a koníčky)!

Solantausová: Jak se postaráme o děti? Příručka pro rodiče se závislostí na alkoholu a jiných návykových látkách. Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví 2016

PRO

  • Rozuměli by, proč se táta (máma) chová jinak.
  • Rozuměli by, proč nechodí do školy a na školní akce.
  • Možná by mě mohli kamarádi víc podpořit a pomoct mi.
  • Možná také znají někoho, kdo má podobnou nemoc.
  • Nemůžu skrývat tohle tajemství do nekonečna.
  • Každá rodina má nějaké starosti a duševní onemocnění je problém jako každý jiný. 

S rodičem venku

Někteří lidé s duševním onemocněním se chovají na veřejnosti neobvykle. Například mluví hodně nahlas nebo pokřikují, mluví sami se sebou, snadno se rozzlobí... Také o sebe moc nedbají, chodí ve špinavém nebo roztrhaném oblečení. Děti se pak venku loudají za rodičem nebo zase chodí hodně napřed. Takové situace jsou nepříjemné a je přirozené, že dětem vadí. Stává se ti něco podobného?

Povinnosti doma

Musíš dělat doma hodně práce, když rodiči není dobře? Vaření, úklid, nakupování, starání se o sourozence, kontrola rodiče, jestli užívá léky nebo nějaké zařizování? Nemáš čas na domácí úkoly, dělá ti problém soustředit se nebo máš málo spánku?

Řekni rodiči o tom, kolik toho doma děláš a jak to je pro tebe těžké. Možná si to ani neuvědomují. Je v pořádku doma pomáhat, ale měla by být rovnováha mezi časem věnovaným škole, tvým kamarádům a zájmům. Není na tobě všechno zařídit, je třeba také pečovat o sebe a být dítětem. Najdi někoho, s kým o tom můžeš mluvit, může to být rodič, přítel nebo jiný dospělý, kterému důvěřuješ. Za fungování domova jsou zodpovědní dospělí! Pokud není možné domácí práce zvládnout, je třeba najít nějakého pomocníka.

Pomáhat nemocnému bychom měli jen do té míry, dokud je to nutné. Nezapomeň, že pro zotavení z nemoci je důležité nechat nemocnému prostor pro samostatnost a vlastní rozhodování.

Sebevražedné myšlenky a chování

Někteří lidé s duševním onemocněním prožívají tak velké trápení, že z něho chtějí uniknout a ukončit svůj život. Potřebují zastavit tu bolest a nevěří, že může přijít zlepšení. To tě může pořádně vyděsit. Někdo také neví, jak říci ostatním, že je mu špatně, a proto mluví o sebevraždě nebo se o ni pokusí, ale zemřít doopravdy nechce. Takové chování je vlastně voláním o pomoc. 

Protože nevíme, o čem tvůj rodič přemýšlí, každou takovou zmínku o ukončení života je třeba brát vážně. Možná tě tvůj rodič požádal, abys to nikomu neříkal. Dokonce, i když slíbíš dodržet tohle tajemství, najdi někoho dospělého a požádej ho o pomoc. Je lepší porušit slib, než držet tajemství a riskovat, že si tvůj rodič ublíží. Pokud blízko tebe nikdo dospělý není, zavolej sanitku, tel: 155.

Co mám říkat kamarádům?

"Táta má bipolární poruchu. Některé dny je v pohodě, ale jindy mluví tak moc a má tolik energie, že je otravný a trapný. Kamarád se mě ptal, proč je táta tak náladový. Nevěděl jsem, co mu mám na to říct." (Pavel)

Většina z nás chce zapadnout mezi ostatní a být přijímána, což je důležité zvláště v době dospívání. Možná děláš všechno proto, aby se kamarádi nedozvěděli o nemoci rodiče. Asi se cítíš trapně a myslíš si, že ti kamarádi nemůžou rozumět. I když se lidé víc a víc zajímají o duševní onemocnění, nemohou se asi dost dobře vcítit do tvojí situace.

Žádná rodina není perfektní! Slyšel jsi kamarády, jak si stěžují na rodiče? Každá rodina má vlastní problémy - nemoci, rozvod, nedostatek peněz, práce, užívání alkoholu, drog apod. Děti se je obvykle snaží držet v tajnosti.

Je úplně na tobě, co a komu řekneš. Můžeš říci něco málo, počkat na reakci a pak uvidíš, jestli se ti bude chtít mluvit dál. Když ti rozhovor nebude příjemný, můžeš ho ukončit třeba takhle: "Už o tom nechci víc mluvit." Tady jsou některé pro a proti, jestli se máš svěřit nebo ne:

PROTI

  • Nebudou mi rozumět.
  • Nebudou se mnou mluvit, budou se chovat jinak.
  • Budou mě pomlouvat.
  • Jejich rodiče jim nedovolí se se mnou kamarádit.
  • Jsem z toho nervózní.

Svoje pro a proti si napiš. Pokud se rozhodneš PRO, můžeš použít něco z toho, co sis přečetl:

  • Všechny rodiny mají problémy.
  • Duševní nemoc je jako každá jiná a lze jí léčit.
  • Tahle nemoc není nakažlivá, nemůžeš ji chytit.
  • Můj rodič chodí k doktorovi, aby mu bylo lépe.
  • I když má tuhle nemoc, mám ji rád.
  • Máma (táta) má někdy dobré dny, někdy špatné, nikdy nevím, co bude zítra.

Když rodič zuří!

Jsou dny, kdy rodič křičí, nadává a mluví hrubě, aniž by se stalo něco hrozného. Asi se přitom cítíš napjatý, vyděšený nebo rozzlobený. Můžeš se snažit být hodný, aby nedošlo k "výbuchu", ale pravděpodobně to nepomůže. Většina rozčilování s tebou vůbec nesouvisí. Pocity rodiče se mohou dostat ven právě, když je někdo nablízku. V tu chvíli je těžké si uvědomit, že jsi neudělal nic špatného!

I když se rodič cítí špatně, duševní onemocnění není omluva pro zlé chování. Bez ohledu na tuto nemoc, není v pořádku ubližovat dětem psychicky ani fyzicky! Tvým úkolem je postarat se o sebe - zavolat kamarádovi, číst knihu, jít ven, běhat...