Vítejte na stánkách pro rodiče s duševním onemocněním!

Duševní onemocnění znamená pro rodinu velkou zátěž, což platí zejména pro děti. Co prožívá jeden člen, dotýká se i jeho blízkých. Tyto stránky jsou vytvořeny k podpoře rodin, které se potýkají s touto obtížnou životní situací. Mají rovněž předcházet stigmatizaci duševně nemocných a ukázat, že nemocný rodič se může stejně tak dobře postarat o své dítě jako rodič bez této zátěže. Možná zde najdete také některé užitečné tipy, které vám pomohou na vaší cestě...

Doma o tom nemluvíme...

V mnoha rodinách se o nemoci vůbec nemluví, aby bylo dítě chráněno od zbytečných starostí. Odborníci se ale shodují v tom, že s dětmi by se mělo hovořit o tom, co se v rodině děje, protože jsou velmi citlivé na drobné neverbální signály, které o určité nepohodě vypovídají. Výzkumy ukazují, že když rodiče s dětmi mluví o svém trápení, lépe pak situaci zvládají. Jinak si dítě informace "doplňuje" svými představami a může prožívat nejistotu, strach a pocity viny, že je za psychickou pohodu rodiče zodpovědné. Mluvení s dětmi zmenšuje nejistotu a posiluje jejich odolnost!

Dítě dokáže zachytit i jemné změny nálady a chování rodiče, když mu není dobře. Je důležité si být vědom toho, jak projevy nemoci ovlivňují vaše chování, výraz tváře a tón hlasu. Můžete nad tím přemýšlet sami, s partnerem, přítelem nebo odborníkem.  

Rituály dítě uklidňují

Kojenec a batole se potřebuje cítit nasyceno a v bezpečí. Je vhodné zachovávat zaběhnutý režim dne a vaše obvyklé způsoby péče - krmení, koupání, čtení knížek, ukládání ke spánku apod. Zachovávání každodenních činností dítě zklidňuje a navozuje pocit bezpečí.

Plačící dítě může u rodičů zvyšovat míru stresu. Zkuste se na chvíli zastavit a zůstat se svým pocitem, než budete uklidňovat dítě. (Rodiče v letadle také nejprve nasadí masku sami sobě a potom teprve dítěti). Pokud se cítíte zaplaveni potřebami dítěte, najděte někoho, kdo by za vás mohl na chvíli péči převzít. Můžete zavolat na Rodičovskou linku (tel: 840 111 234), zdravotní sestře, lékaři, terapeutovi.

Čím můžete váš vztah podpořit? Pro dítě je důležité, abyste mu byli na blízku. Udržujte s dítětem oční kontakt, usmějte se na něj, pokud vám to váš stav dovolí. Můžete ho kolébat, když je rozmrzelé, zpívat mu, opakovat jeho zvuky, které vydává, mluvit pomaleji. 

Předškolní dítě již potřebuje porozumět vlastním emocím i emocím rodiče. Můžete říci dítěti, že vám není dobře a že není na něm, aby si s tím dělalo starost. Když vykazuje známky stresu, snažte se k němu sklonit, mluvit uklidňujícím hlasem, dělat pomalé pohyby, pochovat ho, přečíst pohádku. Pokud nemáte energii, můžete si společně pustit nějakou hudbu a jen se přitulit. Pro dítě je důležité, že jste s ním a díváte se, jak si hraje. Můžete popisovat, co dělá nebo se na to ptát dítěte. 

Jak spolu mluvit?

Vaši momentální náladu zkuste pojmenovat slovy: "Máma je teď mrzutá, ale chci, abys věděla, že se nezlobím na tebe. Vidím, že tě to vystrašilo (rozesmutnilo), když mám nazlobený hlas...zkusím používat tišší hlas". Nebo: "Mámě není dobře a proto je tolik unavená a tolik spí, nemám ráda tyhle pocity a chtěla bych trávit čas s tebou, můžeme něco udělat spolu?" 

Na co se děti obvykle ptají?

  • Proč máma/táta dělá tohle?
  • Proč brečí, spí, něco slyší?
  • Co to je duševní onemocnění?
  • Odkud se bere?
  • Mohu to také dostat?
  • Co pomáhá?
  • Ujistěte dítě, že mluvit o vaší nemoci je v pořádku. Nechte, aby se zeptalo, na co potřebuje a podávejte mu pravdivé informace. Pokud něco nevíte, řekněte, že to zjistíte společně.
  • Přizpůsobte rozhovor věku dítěte, používejte jeho slova. Jeden rozhovor obvykle nestačí. Dítě je mnohdy schopno s vámi hovořit jen krátce a za nějaký čas se zeptá znovu. Jak poroste, mohou se otázky časem pozměnit.
  • Vytvořte pro dítě podpůrnou síť - dospělou osobu, které důvěřujete vy i dítě. Dítě se potřebuje mít na koho obrátit, když vám nebude dobře. Podpůrná síť
  • Řekněte mu, co děláte pro to, aby vám bylo lépe, např. docházíte k lékaři, užíváte léky, scházíte se lidmi s podobnou zkušeností apod. Dítě nebude mít pocit, že vaše zdraví záleží na něm a bude mít naději do budoucna.

TIP: Pokud nemůžete být dítěti právě k dispozici, např. ráno nebo když se vrátí domů ze školy, nechte mu vzkaz!  "Vítám tě doma, mám tě rád/a!"

Děti si obvykle vysvětlují podrážděnost rodičů jako vlastní chybu a stavy únavy a vyčerpanosti jako nezájem nebo nedostatek pozornosti. Je třeba průběžně reflektovat: 

  • Co vidí ve vaší tváři?
  • Co možná slyší v tónu hlasu?
  • Jak to asi chápe?
  • Které chování mu možná dělá starost?
  • Čeho si všímáte z jeho reakcí?

Pokud dítě něčemu nerozumí, cítí se osamocené. První rozhovor je často nejtěžší. Můžete začít třeba takhle: "Možná sis všiml, že jsem často unavená, to patří k mé nemoci. Není to tvoje chyba. Co ti dělá starosti? Pokud nemůžeš přijít za mnou, běž za..."

Plánujte aktivity s dítětem podle vaší energie.

U dospívajícího dítěte se společně zamýšlejte nad tématy, zda se může dostatečně věnovat svým zálibám a kamarádům, protože větší děti často přebírají roli rodiče v péči o domácnost nebo sourozence. Pomoc doma by neměla dítě přetěžovat. Až vám bude opět lépe, znovu převezměte domácí povinnosti a dítě za pomoc pochvalte. Ke společnému rozhovoru najděte vhodnou chvíli např. při hře nebo jízdě autem. Pokud jste nebyli zvyklí společně se sdílet, bude rozhovor vyžadovat více trpělivosti. Povzbuzujte dítě k otázkám, např. co nejhoršího by se mohlo přihodit, na koho se může obracet? 

Hospitalizace

Váš psychický stav může kolísat a někdy vyžaduje pobyt v nemocnici. Dětem se lépe snáší odloučení od rodiče, pokud:

  • pokračuje jeho běžný režim dne - škola, kroužky, zájmy, kontakt s kamarády
  • dostane pravdivé informace o tom, co se právě v rodině děje a že to není jeho chyba 
  • ví dopředu, kdo se o něj bude starat místo nemocného rodiče
  • ví, jak bude s rodičem udržovat kontakt (telefon, sms, dopis)
  • bude mít spolehlivého člověka, s kterým může mluvit o svých pocitech

Domluvte se s vašimi blízkými dopředu, do jaké míry budete dítě informovat, zda vás bude moci navštívit (kdo mu ukáže vaši fotografii) apod. Nedopusťte, aby dítě dostávalo protichůdné informace. Pokud to uznáte za vhodné, informujte školu o tom, že nebudete v přímém spojení s dítětem. Učitel může na vaši situaci brát ohled. Pro případ zhoršení příznaků je třeba vytvořit krizový plán. Krizový plán